A když běžím těch posledních deset kilometrů, opět už pod noční oblohou, běžím obklopený celým týmem, který je tu, aby mě doprovodil a pomohl mi splnit tento sen, a uvědomuju si, že hranice nejsou v mém těle, v mých nohách. Vidím, že jsem mohl běžet mnohem rychleji během celé trasy, že jsem mohl běžet rychlostí, kterou běžím teď. Co mě to brzdilo? Byla to moje mysl, která mě rozptylovala a demotivovala. Kladla mi do cesty překážky a dokázala rozostřit obraz cíle, zmátla mě, ztratil jsem směr a ztratil jsem právě to rozhodnutí dokázat to. Tlačila mě, abych si myslel, že to nepůjde. Ale nejsem smutný, naopak, zjistil jsem, že hranice fyzických sil pro naše tělo neexistují. Na nich závisí pouze rychlost a síla, ale opravdové hranice, ty, které ovlivní, zda to vzdáme, nebo budeme pokračovat a bojovat, ty, které nám umožní splnit si své sny, nezávisí na našem těle, nýbrž na naší mysli, naší motivaci a na chuti uskutečnit své sny.