V listopadu se stalo Jungovo osamocení ještě tíživější. Bylo by v rozporu s jeho povahou požádat o profesionální pomoc někoho jiného. A navíc nebylo jasné, zda je po ruce někdo, kdo by mu mohl pomoci. A tak se rozhodl zachovat se, jako se už zachoval v minulosti, a oddal se snění: Věděl jsem, že mám-li se vypořádat s fantaziemi, které mnou v hloubi zmítaly, musím se tak říkajíc do nich propadnout. K tomu jsem nejen pociťoval prudký odpor, ale přímo jsem se toho bál. Obával jsem se, že ztratím vládu nad sebou a stanu se obětí fantazií - a jako psychiatr jsem až příliš dobře věděl, co to znamená. Po delším váhání jsem však pochopil, že jiné cesty není.
Related Keywords: